Evropská výstava Lipsko (DE) 2012
Evropská výstava v Lipsku 2012
Ve dnech 7. – 9. prosince loňského roku se konala v německém Lipsku (Liepzig) 27. Evropská výstava zvířat. Byla to dosud největší drobnochovatelská akce chovatelské Evropy, a tudíž i světa. Na výstavu bylo přihlášeno téměř 100 000 kusů králíků, holubů, drůbeže, morčat a okrasného ptactva a kanárů. Výstavu hostilo lipské nové výstaviště, kde se stejná akce konala i v roce 2006.
Lipsko se stalo dostaveníčkem tisíců a tisíců nejen evropských, ale i zaoceánských milovníků zvířat. Hotely a ubytovny byly již rok dopředu bezmezně rezervované, a proto se návštěvníci z větší dálky museli většinou domluvit se spřátelenými chovateli z okolí na soukromých noclezích. Zájem o návštěvu i obeslání jistě předčil nejlepší očekávání. Pokud by se – fiktivně - všechny klece se zvířaty seřadily do jednoho pásu, vytvořily by délku více než 40-ti kilometrů! I to svědčí o faktu, že na detailnější projití expozic by si návštěvníci museli asi vzít dovolenou… Odbornosti byly umístěny v jednotlivých plošných halách, které byly navzájem propojeny skleněnými tunely s centrální obloukovitou halou, kde byl následně veřejný program a informační stánky národních svazů). Prodej se odehrával v nedaleké administrativní hale. „Suchou nohou“ tedy bylo možné projít celou výstavu, což je nadstandardní situace. Králíků bylo přihlášeno celkem 25 810 kusů desítek plemen a rázů. Všichni králíci (jak dospělých chovatelů, tak i mládežníků) byli umístěni v prostorné a i relativně světlé hale. Bohužel, vzdálenost králíkářské haly s centrální halou a hlavně administrativní halou byla poměrně velká – samotné přejití této vzdálenosti běžným krokem trvalo okolo deseti minut. O to horší to byla situace pro starší chovatele, hlavně při největším návalu. Nyní k krátce k expozici činčil malých (Kleinchinchilla) a dailenárům (Deilenaar) na této akci.
Dailenáři byli vystaveni v 42 kolekcích, několik málo jednotlivců na konci expozice nakonec nebylo dodáno. V rámci hmotnosti jsme se mohli přesvědčit, že evropský (resp. německý) trend se pohybuje v praxi okolo 2,85 až 2,90 kilogramů. Posuzovalo se podle nového evropského vzorníku, a tak se povinně vážilo. Trendem posuzování hmotnosti na takovýchto velkých výstavách je neupravovat hmotnost směrem nahoru. Je to dvojsečná tématika, protože je faktem, že některá zvířata doplatila na dlouhý transport na místo určení a shodila i třeba 200 i 250 gramů za dva dny ve stresu, a tím měla srážku na hmotnost, tvar a typ. Na druhou stranu nám to ukázalo, že na výstavách tohoto typu je patrně potřeba přehodnotit výstavnické smýšlení a pro evropský trend výstav vystavovat větší králíky, byť dle našeho chovatelského citu jsou již hrubší konstituce. Tvar většiny vystavených králíků neměl nějaké výrazné nedostatky. Většinou šlo o dobře osvalené králíky, kteří měli pěkně zaoblenou partii zádi. Typický byl však prošlap hrudních končetin u mnoha zvířat, kdy králík nezaujme polovysoký postoj a pouze leží „připlácnutý“ k podložce. Typ králíků se dal očekávat. Tradičně, můžeme říct, že evropský, resp. německý styl posuzování je „od krku dál“. Hlava tamní posuzovatele příliš nezajímá. Proto jsme mohli vidět i takové samce, kteří měli hlavu plošší a úzkou v nosní anebo i čelní partii. Srst byla u všech králíků špičkové kvality. Domnívám se, že na to má vliv jak genetické založení, tak i vyšperkovaná výživa a správné načasování. Obecně si tamní chovatelé nedovolí udělat ostudu vystavením králíka se srstí postiženou aktuálním línáním. Srst má úzký vztah barvě. Kvalitní hustá srst je však spojena se zanikáním fenomému stínování – na některých vystavených králících již to nebylo vůbec vidět. Intenzita ohnivé barvy byla u většiny králíků velmi dobrá, ale skutečně okrasou na Dl je pěkné housenkování, které mnoha králíkům chybělo. Barva krycího chlupu jinak byla vyrovnaná na těle i končetinách. Situace s barvou podsady a mezibarvy byla poměrně očekávatelná. Většina králíků měla mezibarvu spíše hnědočervenou než oranžovočervenou, někdy i méně ostře ohraničenou. Barva podsady na povrchu těla byla dobrá, ale na břiše se stále propagovaly modré podsady. Titul Evropského mistra získal Reiner Weissbrodt na kolekci s 385,0b. a Evropského šampiona 0,1 s 97,0b. Titul Evropského šampiona 1,0 získal Mario Illing. Cenu ZDRK získali Dietmar Krause (2x), Dietmar Weidenbein, ZGM Schmidt, Wolfgang Hess a Manfred Fortenbacher. Cenu EUB získal Reiner Weissbrodt a Marus Strauß.
Činčily malé byly vystaveny v 62 kolekcích a dále 3 jednotlivcích. V rámci hmotnosti a tvaru by se daly zopakovat informace, které jsem popsal u dailenárů. V typu šlo poznat, že i v Německu existuje více směrů. Hodně zvířat sice mělo plošší a méně typickou hlavu, ale místy se tam dali najít samci a i samice s velmi dobrou hlavou a strukturou uší. Domnívám se, že příští 3-4 roky ukážou zda se tamní typičnost Čm zacykluje do nám známé německé podoby, anebo zda se více chovatelů zapojí to zvýraznění typu, zejména utváření hlavy. Co však hodně králíků scházelo byla širší hrudní partie a silnější hrudní končetiny. Se srstí to byla většinou optimální situace – hustota, pružnost a vyrovnanost, ale délka byla v několika případech, alespoň dle mého názoru, příliš krátká. S tímto úzce souvisí barva krycího chlupu a hlavně vývin stínování. Právě u zvířat s kvalitní, ale kratší srstí stínování mnohdy úplně zaniklo. Světlejší pásky na hrudních končetinách se poměrně daří eliminovat. Někteří králíci však byli poznamenáni probíhajícím línáním, a tak mapovitou – nevyrovnanou barvou. Barva podsady většinou nevykazovala odchylky, ale mezibarva byla v rámci expozice u hodně králíků méně ostře ohraničená a mnohdy i širší. Absolutním vítězem se stal Thomas Rickemann s 387,5 b. a tituly Evropský Mistr a Evropský šampion na 0,1 s 97,0b. a dále získal dvě ceny ZDRK. Evropského šampiona 1,0 s 97,5b. vystavil Bernard Patzer. Evropskou čestnou cenu získal Manfred Brahms. Ceny ZDRK získali Heinz Mohle, Lothar Kaber, Fridhold Roth, Karl Horn. Cenu EUB získal Reinhard Seeling a Niko Oosting.
Náš klub na evropské výstavě reprezentovali přátelé Petr Fasora z Hovoran, Jaroslav Kouřil ze Snovídek a František Kučera z Kněžbudu. V rámci Čm vystavil jednu kolekci i nečlen klubu Miroslav Hertl. Všem těmto chovatelů Čm anebo Dl patří poděkování za reprezentaci ČR.
Věřím, že se výstava stala vhodným dostaveníčkem všech chovatelů. Tak v roce 2015 ve francouzských Métách!
Vlastik Šimek