Dailenár

DAILENÁR

Zkratka: Dl

Zahraniční názvy: DE: Deilenaar, FR: není uznán, UK: Deilenaar, SK: Deilenaar

 

  1. Hmotnostní zařazení: malá plemena s normální srstí
  2. Historie a charakteristika:

Plemeno dailenár je nizozemského původu. Ve třicátých letech 20. století se o něj zasloužil chovatel G. W. A. Ridderhof z města Deil (ovocnářská oblast Betuwe). Právě po místě bydliště jej Ridderhof pojmenoval - deilenaar a pod tímto názvem bylo plemeno v roce 1940 uznáno tamní králíkářskou komisí. Plemeno se však jen pomalu rozšiřovalo do okolních evropských zemí, zejména skrze zasažení Nizozemska 2. světovou válkou. Např. v Německu bylo toto plemeno známo již po válce, avšak uznání proběhlo až v roce 1975. Ve Velké Británii byl Dl uznán až koncem 80. let. Ve Francii není Dl uznán a mají tam vlastní, podobné plemeno - Brun Marron de Lorraine - k nám překládaný jako kaštanově hnědý lotrinský. U nás se plemeno stejné barvy pokoušel v 30. letech vyšlechtit F. Urban z Újezdu u Kladna, avšak tento "červenohnědý tříslový" - později "srnčí králík", nebyl, bohužel, uznán. Na základě zahraničních referencí o plemeni se šlechtěním Dl u nás později v 80. letech zabývalo několik chovatelů v rámci tzv. výzkumných chovů. Prvním těchto chovatelů byl Cyril Kňour z Jedovnice na Blanensku. Dailenár byl u nás uznán v roce 1986 a následujících asi 15 let ještě fungovaly výzkumné chovy za účelem zkvalitnění plemene příbuznými plemeny a také importovanými zahraničními Dl. V roce 1992 se přední chovatelé Dl soustředili a přičlenili do Klubu chovatelů králíků činčil malých, za účelem provádění systematické plemenitby. V současnosti dailenár patří k méně rozšířeným plemenům v České republice. Dailenár je malé plemeno kompatního tělesného rámce s hmotností okolo tří kilogramů se svítivě červenohnědou barvou srsti (= divoce ohnivé či zaječité zbarvení). Kromě atraktivní kožešiny může nabídnout chovatelům i velmi příznivé růstové schopnosti.

 

    3. Genotyp pro zbarvení: AA BB CC DD GG y3y3

    4. Hmotnostní přírůstky:

 

Věk (měsíc)

1.

2.

3.

4.

5.

6.

Hmotnost (kg)

0,4

0,9

1,2

1,8

2,1

2,5

Pozn.: Hmotnostní přírůstky se zpravidla liší v závislosti na chovu a krmení (poněkud jiné složení krmné dávky v jednotlivých chovech). Dl pravidelně dosahují i vyšších hmotnostních přírůstků než je výše uvedeno.

 

    5. Standard:

 

a) Bodovací stupnice:

 

POZICE     MAX. POČET BODŮ
1. HMOTNOST 10,0
2. TVAR 20,0
3. TYP 20,0
4. SRST 15,0
5. BARVA KRYCÍHO CHLUPU, STÍNOVÁNÍ 20,0
6. BARVA PODSADY, MEZIBARVA 10,0
7. PÉČE A ZDRAVÍ   5,0
CELKEM 100

Hodnocení exteriéru provádějí dle standardu na výstavních akcí speciálně vyškolení posuzovatelé králíků.

 

b) Vlastní výklad pozic:

 

Pozice 1. - HMOTNOST

Hmotnost (kg) 2,00 - 2,24 2,25 - 2,49 2,50 - 3,25
Bodová dotace 8,0 9,0 10,0

Pozn.: Hmotnostní optimum, ve kterém je Dl nejlepší je asi 2,70 až 2,90 kg.

         Posuzovatel má právo navýšit skutečnou hmotnost o 5%, resp. 10%.

 

Pozice 2. - TVAR

viz. Všeobecná část (pozn. – bude později zveřejněna)

 

Pozice 3. - TYP
viz. Všeobecná část 

Tělo: mírně zavalité. Krk: neznatelný. Hlava: krátká, široká v čelní i nosní partii, u samic poněkud jemnější. Uši: vzpřímené, masité, dobře osrstěné, těsně u sebe postavené a na koncích zaoblené (lžičkovitě otevřené). Délka uší: 9,5 až 10,5 cm.

 

Pozice 4. - SRST
Srst: velmi hustá v podsadě a pružná. Pesíky jsou pravidelně rozmístěné, elastické. Délka krycího chlupu je 2,5 - 3 cm.

 

Pozice 5. BARVA KRYCÍHO CHLUPU, STÍNOVÁNÍ

Barva krycího chlupu je výrazně svítivě červenohnědá. Zasahuje co nejníže na boky a je silně černě vločkovaná (stínování, housenkování). Barva na prsou a hrudních končetinách je shodná s barvou krycího chlupu, zpravidla není vločkovaná. Předností je případné vločkování na těchto partiích. Divoké znaky, tj. úzké oční kroužky, skráňová obruba a mezisaničí, vnitřní strany končetin, břicho a spodina pírka světle tříslové. Zátylkový klín je malý a červeně hnědě zbarvený. Skvrnky u pohlaví jsou výrazné, tmavé. Uši: černě lemovány. Povrch pírka povrch je silně promísen černými chloupky. Duhovka očí je tmavěhnědá, zornice je černá. Drápy jsou tmavě rohovité barvy, tzn. hnědočerné.

 

Pozice 6. BARVA PODSADY A MEZIBARVA
Barva podsady je tmavě modrá a zaujímá asi 2/3 délky chlupu po rozfouknutí. Nad ní je umístěna mezibarva, na které hodnotíme její barvu (intensitu), šířku a ohraničení vůči podsadě. Mezibarva je svítivě červenooranžové barvy, široká si 4-6mm a velmi ostře ohraničená vůči podsadě. Na břiše je podsada světle tříslová, u pohlaví modrá.

 

Pozice 7. PÉČE A ZDRAVÍ
viz. Všeobecná část

 

  • Přípustné vady

 

Pozice 1. – viz. Stupnice hmotnosti

 

Pozice 2. – viz. Všeobecná část

Pozn.: Častým problémem u některých Dl jsou mírně vystouplé hrboly kyčelních kostí či mírný prošlap hrudních končetin.

 

Pozice 3. – viz. Všeobecná část  + tělo:delší tělo, zřetelnější krk. Hlava: poněkud užší. Uši: menší odchylky od stanovené délky a struktury.

Pozn.: U některých samců se začíná (vlivem přílišného zařazování importů ze zahraničí) projevovat užší hrudní partie či slabší typičnost ve stavbě hlavy.

 

Pozice 4. - Srst: řidší, méně pružná, menší odchylky od předepsané délky v krycím chlupu. Pesíky: měkké.

Pozn.: V současné době se jedná o jeden z velkých nedostatků Dl u nás - hodně se vyskytuje méně pružná, někdy zároveň i delší a méně přiléhavá srst (která činí jedince opticky mohutnější).

 

Pozice 5. - Menší odchylky od červenohnědé barvy krycího chlupu. Poněkud světlejší boky a kyčle, světelejší pásky na hrudních končetinách, větší zátylkový klín, slabší černé lemování uší. Pírko: bílá spodina. Ojedinělé bílé chloupky. Břicho: téměř bílá barva krycího chlupu, je-li vyvážená tmavými skvrnami u pohlaví. Menší odchylky v barvě drápů a očí.

Pozn.: Nejčastějším problémem této u nás jinak kvalitní pozice, je světlejší barva na břiše a potažmo světlá spodina pírka.

 

Pozice 6. - Mezibarva: poněkud užší, širší, méně ostré ohraničení, nevýrazná. Podsada: světlejší na povrchu těla a na prsou, s ojedinělými bílými chloupky na povrchu těla a na prsou. Podsada na břiše: slonovinová barva s výjimkou tmavších skvrn u pohlaví, modrá na celé spodině těla.

Pozn.: Častým problémem je světlejší (do žluto-oranžova zbarvená), širší a méně ostře ohraničená mezibarva.

 

Pozice 7. - Péče a zdraví
viz. Všeobecná část

 

  • Nepřípustné vady

 

Pozice 1. - Hmotnost nižší než 2,00 kg a vyšší než 3,25 kg (neklasifikován)

 

Pozice 2. – Všeobecná část

 

Pozice 3. – Všeobecná část  + tělo: vysloveně protažený typ (výluka). Hlava: úzká a dlouhá (výluka) Uši: delší než 12,5 cm (výluka).

 

Pozice 4. - Srst: téměř bez podsady (výluka), velké odchylky od stanovené délky v krycím chlupu (výluka). Pesíky: chybějící nebo příliš měkké (výluka).

 

Pozice 5. - Krycí chlup: zcela nevýrazná barva, neodpovídající červenohnědé (výluka), zcela chybějící housenkování bez tvorby vloček (výluka), skupinky bílých chloupků na červenohnědě zabarvených partiích (výluka). Vysloveně bílé pásky na hrudních končetinách (výluka). Zcela chybějící černé lemování uší (výluka). Zcela bílá barva krycího chlupu na břiše, která potlačuje tmavé skvrny u pohlaví (výluka). Oči: zcela jiná barva očí (výluka). Drápy: bílé (výluka).

 

Pozice 6. - Mezibarva: chyběící (výluka), nahnědlá (výluka), příliš široká nebo úzká (neklasifikován). Podsada: vysloveně bílá na celé spodině těla od prsou až k pohlaví (výluka), velmi světlá až bílá na povrchu těla (výluka). Podsada i mezibarva silně promísená bílými chloupky (výluka).

 

Pozice 7. - Péče a zdraví
viz. Všeobecná část

 

 

6. Zdroj:

 

Ing. J. ZADINA: Vzorník plemen králíků. 2003

J. SCHÖNFELDER: Králík deilenaar - dailenár. Časopis Chovatel 7/2011

www.kralik.plivnik.cz - sekce Vzorník

 

7. Příspěvky o dailenárovi:

 

Z DOTAZŮ NAŠICH ČTENÁŘŮ - KRÁLÍK DEILENAAR - autor: Ing. J. FINGERLAND, časopis CHOVATEL, č. 9/1983, str. 199-201

DEILENAR - STÁLÁ NEZNÁMÁ V NAŠICH CHOVECH - autor: P. FASORA, časopis CHOVATEL, č. 3/1992

POHLED NA CHOVATELSTVÍ OČIMA PETRA FASORY - autor: A. VESELÝ, časopis CHOVATEL, č. 7/2005, str. 26-27

O PŮVODU DAILENÁRA - autor: Ing. J. ZADINA, časopis CHOVATEL, č. 7/2007, str. 4

KRÁLÍK DEILENAAR - DAILENÁR  - autor: J. SCHÖNFELDER, časopis CHOVATEL, č. 7/2011, str. 2-3

 

Pozn.:

Příspěvky jsou na těchto oficiálních webových stránkách zveřejněny se souhlasem autorů a redakce časopisu CHOVATEL, za čož jim upřímně děkujeme. Jakékoliv další šíření, kopírování a zveřejňování na internetu anebo v tisku je zakázáno. Děkujeme za pochopení.

Vyhledávání

Kontakt

Klub chovatelů králíků Čm a Dl